Tajemství zeleného draka

Kapitola XI.

9. září 2013 v 19:26 | anndilek
Leova časová linie. Naposledy válčil sám se sebou v podvodním altánu při setkání s dcerou jeho duševního průvodce. V bezvědomí vnímal jen chladnou vodu, dotek látky a něčí prsty ve vlasech.

Kapitola X. b)

5. června 2013 v 18:01 | anndilek
Alianrel, jako malá. Minulost. Catch the previous chapter! (:

Kapitola X. a)

1. června 2013 v 23:48 | anndilek
Trying to do sth so haaard...it needs its sacrifice... z pohledu mladého Arthena, příští polovina desáté kapitoly bude z pohledu Alianrel. Minulost (: enjoy!

Kapitola IX.

10. května 2013 v 16:38 | anndilek
Tato kapitola je z pohledu Ayy, dívky bylinkářky z Leovy přítomnosti (: přítomnost dějová.

Kapitola VIII.

5. května 2013 v 19:25 | anndilek
Takže...určitě vás zajímalo, copa se asi stalo s Alex, poté, co jí někdo zranil, pohrozil dýkou v zádech a omráčil. No...se to dozvíte :D Bude to zajímavý, to jo :D aspoň já se moc těšim na to všechno, co je ještě daleko před vámi, ale...pssssst!
Linie přítomnosti naší, ale budoucnosti dějové. Alex, Benátky, sklep a kavárna.
*whispering* benvenuti nella fratellanza! (mysterioouuussss :D)

Kapitola VII.

9. dubna 2013 v 22:34 | anndilek
Nazdárek, tak pokračuju s kapitolkou Lea. To je ten maník, kterýmu vyprávěl drak pohádku o Aje s Arthem a ten, co jsme naposled viděli, jak skočil do jezera v broskvoňovém háji. No...poslední dobou záchvaty psavosti, využívám toho v poznámkách v mobilu (2000 zanků max...smrt!!!) xD
Subscriiibe!


Kapitola VII.

Leo měl pocit, jakoby místo do jezera skočil do snu. Hladina ukazovala hvězdnaté nebe nad větvemi broskví u jezera, ve vodě kolem něj vířily barvami hýřící obrazy krásných a poklidných momentů, ať už skutečných, či vysněných. Ve vodě poletovali motýli a kolibříci, nechávajíc za sebou jemnou zářivou stopu, která se ve vodě rychle ztrácela.
Leo najednou zjistil, že stojí na mramorové podlaze jakéhosi překrásného altánku obrostlého plazivými růžemi, z jehož stěn zářilo příjemné měkké světlo. Z nějakého neznámého důvodu se voda držela mimo jeho sloupy. Leo tam stál, suchý, pouze v kalhotách. Chodidly cítil suchý a teplý kámen, jako by ho hřál nějaký vlastní vnitřní oheň.
"Nebo jsi naopak ty tak chladný." ozvalo se za ním.
Rychle se otočil a spatřil nádhernou ženu stojící opodál mezi sloupky. Zachytiv její pohled ztratil řeč. Ona se usmála a mávla rukou.
"To snad vidíš poprvé elfku?" a rozešla se jeho směrem. Měla na sobě dlouhou bílou splývavou řízu přepásanou v bocích jemným páskem se stříbrnou sponou. Dlouhé hnědé vlasy se vlnily po jejích pažích oblečených ve splývavých dlouhých rukávech až k pasu, na hlavě měla kápi, dost vysunutou, aby jí koukaly ven i špičaté uši. Čelo jí zdobil jakýsi stříbrně zářící drahokam - Leo netušil, jestli to byl křišťál nebo snad sama hvězda, zdálo se, že obojí najednou. Měla nádherný obličej, spanilý, ušlechtilý, tvrdý i jemný, moudrý i veselý. Vypadala jako anděl kráčící po oblacích mlhy ze ztrácejících se konců svých šatů. V očích, jejichž barvou si Leo nebyl vůbec jistý, jí zářila čertovská světýlka, jak si ho prohlížela.
"I když moc chladně nevypadáš, spíš naopak," usmála se a odhalila tak bílé zoubky, "Obvykle nám sem takoví andělé nepadají."
Leo se bezděky usmál a přešlápl o kousek vlevo. I když nijak vzpřímeně nestál, pořád byl o pořádný kus vyšší.
Tmavě zlatavé vlasy mu rámovaly obličej, který se právě smál, a jeho opálená kůže vytvářela s okolím milý kontrast a zároveň důkaz jeho neandělskosti. Potrhané konce kalhot a celková mužnost jeho postavy tomu jen přidaly na důrazu. Zářila z něj ale i jakási jemnost a duševní nevinnost. Jeho oči a jazyk si už zvykly na její krásu a s úsměvem odvětil:
"Abych pravdu řekl, spíš mám pocit, že jsem to já, kdo spadnul k andělům."
Elfka se se smíchem o krok přiblížila. "To opravdu ne!"
Ale vážněji dodala: "Jen ke kněžkám Měsíce a bohyně Života."
Leovi se promítla jakási důležitá vzpomínka o tomto kultu z Arthenovy paměti, ale rychle ji zaplašil. Elfka mezitím poodešla kousek od Lea. Pak se na něj ale opět otočila a řekla: "Ale nositele Spasitelovy duše jsme tu už dlouho neměly."
Smích jí už docela přešel, když k němu opět přišla a pátravě se zahleděla do jeho očí. Dlaní ho pohladila po tváři a Leovi se vzpomínka vrátila. Arthenova dcera se kdysi ke kněžkám přidala. Bylo by snad možné, že… Zavrávoral a chytil se nejbližšího sloupu, aby neupadl. Válku v něm najednou vedly dva rozumy, jeho a Arthenův. Nemožný věk téměř dvou tisíc let kompenzoval fakt, že v tomhle lese, broskvovém háji a natož v tomhle jezeře není nic, o jehož kouzlech by cokoli věděl.
Elfka se mile pousmála a Arthenova duše se jako šílená snažila dostat k ní, jako by až s tímto nevinným úsměvem získala důkaz, vzpomínku, že je to úsměv Arthenova dítěte, které tak toužil opět spatřit, obejmout, políbit. Leo se zoufale bránil jeho i svým zcela odlišným touhám a zarýval nehty do kamenného sloupku, jako by doufal, že ho udrží. Celý se horečně třásl, hlavu měl skloněnou a jeho rty dokola němě volaly jméno "Nisio!…"
Elfka asi vytušila, co se děje, a s úsměvem a větou "Nech mě ti pomoci," položila svou pravou dlaň na jeho čelo. Leovo srdce bilo jak zběsilé, když se svou druhou ruku přiblížila k jeho tělu a položila druhou ruku na jeho hruď.
V dlaních se zablesklo stříbrné světlo a Leo ztratil vědomí. Jediné, co si posléze pamatoval, byl dotek látky, něčí jemné prsty ve vlasech a jezerní voda na jeho těle.

Koník se už pár hodin popásal vedle Leových odhozených svršků, když vtom se zčeřila hladina jezera a měsíční paprsky vytáhly Lea na břeh. Hluboce spal. Koník mu začal otírat tlamu o obličej, a když se ani tehdy jeho přítel nevzbudil, začal mít koník starosti.
Jakmile ale nastrčil chřípí k jeho nosu a zaznamenal proud vzduchu, což znamenalo, že dýchá, zase se uklidnil a lehl si břichem ke svému pánovi. Leo se instinktivně přitulil k teple jeho těla a koník mu svým dlouhým krkem posloužil jako polštář.
Takhle tam spolu usnuli a neobyčejně klidně a bezesně prospali celou noc.

Kapitola VI.

30. března 2013 v 13:03 | anndilek
Tak mě posed' amok a máte tu další kapitolu. Vlastně....tak nějak nápad, úplně nejprvnější nápad mý předělané story (nápad vlastně až na gymplu - 8. třída). Jo, zapadá do toho. Asi bych se měla rozplývat nad podobností mých nápadů a jejich nádherné puzzlové shody s Janovými nápady, aniž bychom měli nějaké tušení o příbězích či nápadech toho druhého. Nicméně! Tenhle "relationship issue plague" není předmětem tohohle příběhu, takže račte, dámy a pánové, a snažte se mé srdce úplně nezničit. (:

Kapitola V.

24. března 2013 v 23:15 | anndilek
Tak, jsem konečně zpět s další kapitolou (: Tentokrát dějová linie Lea, příběh Ayi. No...já vim, natahuju, co se děje s Alex, ale...no, ještě uvidíte :D Hope you'll enjoy and subscriiibe!
pravděpodobně ještě dodám editovanou verzi, takže tohle neberte na 100%!!!

Kapitola IV.

24. února 2013 v 15:52 | anndilek
Končí týden prázdnin a já už zase mám něco, čím vám zkazit ten poslední volný večer - tentokrát zase s Alex, ve sklepě benátské kavárny, nynější doba = tučně zvýrazněný text. Doufám, že se bude líbit a prosím...nekamentujte příliš dlouho po smrti autorky, aby z ní bylo něco na humus pro kytičky C:

Kapitola III.

17. února 2013 v 15:34 | anndilek
Takže...další část, kterou jsem stihla přepsat ze školních sešitů do Wordu :D More's gonna comin'!
Jo, a ještě - začala jsem to házet v ájině na deviant - kdo si to chce zkusit přečíst, není nic snazšího než kliknout na ikonku "The Secret of the Green Dragon" hned pod tou zelenou svíčkou s českou verzí (: tak...abychom začli, ne?

Kapitola II.

10. února 2013 v 21:43 | anndilek
Tak lidi, napařuju novou kapitolu...kurzívou, to znamená třetí a poslední dějovou linii, lini legendy. Ten zbytek kapitoly pod tím je normálně, tzn náš příběh draka a jeho posluchače. Brzy se dozvíte ještě víc, jen co se mi to podaří všechno zase napsat. jako Shakespeare mam všechno tady (autorka si klepe na hlavu) a i když mi to přijde hodně šáhlý, tak mi (díky dávno minulé lukasově podpoře) připadá za nejlepší jméno pro hrdinku do páru mé vlastní. odsuďte mě, ale mě jiná alternativa nenapadla a já prostě vyplejtvala to druhý jméno na Alexandru...A...Leo je mý vysněný jméno pro mého chlapce, a pomeranče má nejoblíbenější vůně i pochoutka, takže sorry...mě to nedalo. Jen vás prosím - dejte tomu šanci. Je to jen můj sen - zažít něco podobného. Nemyslím ty sebevražedné sklony xD
tak...lemme know what d'you think 'bout it!

Kapitola I.

12. ledna 2013 v 16:35 | anndilek
Tak jo - druhá linie příběhu. Ne teď, ne tady, nepsaná ani kurzívou ani tučně. Hlavní námět. Hope you'll enjoy!

Prolog

6. ledna 2013 v 20:56 | anndilek
Prolog je konečně na světě! Všimněte si, že tahle část je psaná tučně, další bude normálně a třetí kurzívou. Jde o časové linie. Tučná je naše přítomnost/budoucnost našeho příběhu, obyčejná je náš příběh a kurzívou minulost našeho příběhu. Trochu zmatečný, ale za chvíli to chytnete...jestli to budete číst tak dlouho xD
Enjoy the story!!!
(viz Celý článek)

 
 

Reklama