Leden 2011

Když tvůj rod přežije, tak si zatleskej...aneb Harry Potter a Relikvie smrti: part I.

24. ledna 2011 v 21:15 | Annicoolka |  Harry Potter (staré články)
No, newim jak mi napadlo pokračovat, asi díky tomu, že téma týdne je sebevražda...

No nic, ocitáme se tedy znova v říši Harryho Pottříka, která však už dávno opustila růžové odstíny (protože barva vymizela po třetím dílu). Celý film je v JEMNĚ depresivním nádechu, takže pro prvňáčky nedoporučeno!!!

Ale zpátky k ději!!!

Takže...začínáme svatbou! Já vím, to nezní zas tak depresivně, ale však uvidíte! Přímo na svatbu Billa (ano, Weasleyho) a Fleur (ano, Delacourové) přilítnou smrtijedi a malinko to tam podpálej (malinko hodně), takže Harry, Ron, a Hermiona se rychle přemístí na jakési místo v Londýně a zároveň zjistí, že Hermionina kabelka...je prostě už termín Hermionina kabelka (Cabelcus Hermioninus)...zkrátka je bezedná. Takže je tam jejich oblečení, hromada bichlí, stan,...atd.
Takže se převléknou
a v kavárně zjistí, že slovo Voldemort je tabu - kydž ho někdo vysloví (jakže samozřejmě jenom Pottřík), objeví se na tom místě partička Smrtijedů a...Pottřík se spol. zdrhnou. A nastává honění se městy i divočinou za viteály, které se daří získávat. Jediný opravdový problém je Voldemort v patách, Krátura X Dobby  v patách a napjatá zamilovaná situace v naší trojce. Harry má jasno - ten má Ginny (i Ron to přenesl přes srdce), akorát Hermiona s Ronem se mají rádi a ... znáte to, než se přiznají, tak si párkrát vjedou do vlasů a potom...

samozřejmě se neobejdeme bez odchodu jednoho věrného Harryho přítele a tentokrát to schytá Dobby - a to nožem Belatrix Lestrangeový (Helen Bonham Carter - viď Rodinko 8D). Takže se vsadím, že Harry musí být dost naštvaný...
Dobby odešel... a ani nestihl lusknout prsty... 

Takže se naši staří přátelé rozloučili s naším starým dobrým kamarádem...


...a za ďábelského chechotu Voldemorta získávájícího Brumbálovu bezovou hůlku se loučíme s partem I...


P.S. Kdo viděl film - dá mi za pravdu, že Dobby musel buď: jít na plastickou operaci či celou dobu používal omlazovací krém Vichy na celý ruce, obličej, uši...8D

Kapitola IX.

4. ledna 2011 v 17:11 | Annicoolka |  Alianrel - ta stará
Luinelen                          KAPILOLA DEVÁTÁ

Vír už byl jen kilometr před lodí. Diamanta zakotvila a kapitán dal Nassuovi člun. Naše skupinka nasedla a vydala se k víru.
Nassu v jednom místě skočil do vody a za chvíli se vynořil se zvláštní chaluhou v ruce.
"Snězte to a budete moci dýchat pod vodou.'' poradil dívkám Nassu.
"To jako musíme pod vodu?'' vyděsila se Namaen.
"A co sis myslela? Mořské panny nežijí nasuchu, stejně jako ty nejsi královna Caer Lyru, nebo snad jo?''řekla Alianrel se smíchem a zamračeně se podívala na Namaen zblízka. Nassu se smál taky, což Namaen naštvalo.
"No tak nejsem vševěd, no! A už se nesměj, Nassu!'' urazila se.
"Když to nejde!'' zajíkal se Nassu smíchy a za chvíli se smáli všichni.
Když se uklidnili (což dalo práci, protože kdykoliv na sebe pohlédli, rozesmáli se znova), skočil Nassu opět do vody a plaval s člunem až na kraj víru, kde oproti proudu zastavil a držel člun na místě.
Převrhl člun a chytil vřískající Namaen za ruku (Alianrel se chytila sama).
Ve vodě vypadal vír ještě hrozivěji.
Obří masa vody rozevřela svůj chřtán a jakoby je vyzývala, aby se pokusili k ní dostat. Nassu si ale její výraz pamatoval a věděl, že se vlastně usmívá.
"Ta pěnová brána na konci, to je náš cíl.'' upřesnil Nassu.
"Do tohohle já mám vplout?'' zeptala se nevěřícně Namaen.
"Ne,''odvětil Nassu se smíchem "to máš proplout!'' a držíc dívky za ruce, vrhl se do víru a obě strhl s sebou.
Točili se v obřím trychtýři s nesmírnou rychlostí a vehemencí. V jednu chvíli křičeli nadšením, chvíli strachy. Nejvíc ječela Namaen a Nassu s Alianrel museli uznat, že její hlasivky mají největší rozsah a sílu na světě (snad kromě draků). Brána z pěny se přibližovala, a když jí nakonec proletěli, voda je stihla zabrzdit až deset metrů od pěnových veřejí brány.
Dívky se vzpamatovávaly a Nassu jim ukázal obrovský, skvostný a safírový zámek s nejrůznějšími korály, perlami a dalšími věcmi, který se před nimi tyčil. Dívky se opět měli z čeho vzpamatovávat.
Společně dopluli k obří safírové bráně ve tvaru mušle s perlovým nápisem Luinelen. Když se k ní přiblížili, vyplula z hradeb mořská panna strážkyně.
Alianrel i Nassu krásu mořských pan znali, ale Namaen ne a divila se za všechny tři.
Strážkyně měla dlouhé kadeřavé zlaté vlasy vlající ve vodě, stříbřitý ocas i náprsenku s jemným nádechem fialovomodré. Jako zbraň měla kopí v ruce a luk s toulcem ze stříbrné lastury na zádech. Namaen si uvědomila, jak ji musí mít Nassu rád, že si takových krásek nevšímá. 
Jen co panna zahlédla mezi přicházejícími Nassua, s úsměvem mu pokynula a začala mu něco říkat v mořské řeči (znělo to jako šumění, syčení a pískání dohromady) a Nassu to překládal ostatním do elfí řeči.
"Vítej doma, Nassu. I když vím, že bys sem zrádce nepřivedl, musím se tě zeptat, kdo jsou ty ženy vedle tebe.'' řekla strážkyně.
"Zdravím i tebe, Erthestú. Ta v zeleném je elfka Alianrel z Iniusuéru, a ta vedle mě je Namaen z Erfathu z údolí Erfú, což je na severu Iniusuéru.''
Namaen si oddechla. Neřekl její původ. Z elfího jazyka ta mořská panna nic nepozná. A navíc, Nassu z ní udělal elfku (sever Iniusuéru)!
Strážkyně se usmála a pokynula ostatním pannám na hradbách.
Brána se otevřela a Erthestú elfsky zvolala: "Vítejte v Luinelenu!''
Za branou se objevily krásné zahrady plné korálů a další brána vedoucí do královniných síní.                                                                                                                 
Jak později ostatní poznali, zahrada byla v tomto místě nejužší a všechny brány a dveře v pevnosti byly safírově modré s perlovým názvem místnosti za nimi. Tento systém tedy zabránil neznalým tohoto místa zabloudit a vkročit do špatných dveří (i když se to Namaen málem podařilo).
To jim Erthestú taky řekla a také jim oznámila, že je jejich průvodkyní a že je nejdříve zavede a taky zavedla do korunovační síně za královnou mořských bytostí a vod v oblasti Ateluiského moře, Elnori.
Jejich průvodkyně otevřela bránu a vpustila skupinku dovnitř. Všichni tři se překvapeně podívali dál, i Nassu. Síň byla totiž přestavěna.
Místo pochodní obstarávaly světlo velké barevné plující bubliny naplněné světlem a když nějaká praskla - to se pak ovzduší zaplnilo smítky zbarvené tak, jak byla bublina - tak se ze stěny vyloupla mušle či lastura oné prasklé barvy, otevřela se a vypustila chybějící bublinu. Navíc, bubliny si rozuměly a tak čas od času měnily barvu.
To celé osvětlovalo obří zlatavě omítnutou síň s tmavě modrým trůnem na konci síně.
Skupinka se k němu vydala a cestou jim lastury a mušle pár bublinek cvrnkli do vlasů, kde hned praskli a brzy byli všichni zbarvení do stříbrna jemným práškem úplně celí.                   
Jestli připadala Erthestú Namaen krásná, Elnori byla bohyně.