Červen 2010

Kapitola III.

20. června 2010 v 13:18 | Annicoolka |  Alianrel - ta stará
Převrat                                  
KAPITOLA TŘETÍ

Druhý den vyjely z lesa a mířily přímo k městu. Když přijely k branám, šest strážných se jim postavilo do cesty a zeptalo se na jejich totožnost. Další zvláštnost, pomyslela si Alianrel, bývali čtyři.
Začala vyprávět pohádku o tom, že pocházejí z horského města Montenu, jmenují se Aja a Nill a že blablabla.
Strážní jim to spolkli a vpustili je dovnitř. Dívky si oddechly až po několika metrech za branou. Hned ale nastal další problém.
Město vypadalo, jak po morové epidemii.
Nikde nikdo nebyl, trhy byly prázdné až na krysy a toulavé psy (což bylo jediné znamení, že tu mor nebyl), okenice u domů byly zabedněné a ohlušovalo až strašidelné ticho. Alianrel znala město jako veselé a milé místo plné lidí a trhovců. Jediné místo, které poukazovalo na lidskou existenci, byl starý a mrzutě vyhlížející hostinec.
"Tak tady pes pošel.''řekla Namaen otráveně.
"Lituji, ale nemáš pravdu.''řekla Alianrel a ve snaze o žert ukázala na nějakého mopslíka hrabajícího se v odpadcích.
Dívky zamířily k hostinci 'U zlatého prasete' ve snaze najít člověka, ale uvnitř bylo jen pár poutníků stejně překvapených jako ony a hostinský stejně starý a mrzutý, jako jeho hostinec.
Alianrel k němu zamířila a zeptala se, co se děje. A ten jí řekl pěkně zneklidňující informace:
"Král těžce onemocněl a nikdo neví, co je to za nemoc. Jeho vojáci zbujněli a všichni se jich bojí. Těch pár čestných lidí, co se jim postavili, zabili a králův bratr, který krále léčí, prý dělá vše, aby to zastavil. Byl však tajně viděn, jak to neřádstvo dělá sám se svými muži a toho, kdo to viděl, zabili hrozným způsobem. Stejně se to ale dostalo ven. A král se neuzdravuje! Ten králův bratr, princ Varren dell Corre, je dočasným vládcem této země a říká se…''
nedopověděl, protože ho zpoza Alianrel trefila dýka a on se skácel k zemi. Zemřel. Alianrel se v mžiku otočila a zjistila, že to byla chyba. Tak rychle,
uvědomila si, se otáčejí jen elfové. Prozradila se příchozímu, ať to byl kdokoli. A že to někdo problémový byl.
Za ní stálo asi deset vojáků v čele s arogantním chlápkem s krutým pohledem, který dopověděl:
"…že král zemře a náš princ nastoupí na Lyrský trůn. Mimochodem, ten dědula ztrestán za urážení čestné stráže a buřičství. Trest vykonán ihned.''
Alianrel ustoupila za pult a ohmatávala zadní stěnu (tušíc, že na boj je hospoda malá) ve snaze najít zadní východ. Zatím se Namaen snažila od Alianrel odlákat pozornost a kousavě vojákovi odvětila:
"To se všechny přestupky trestají smrtí?''
"Už to tak bude. A měla by sis zvyknout, protože král zjevně nepřežije další rok. A to by bylo smutný přijít o takovou holčinu, když budeš ještě drzá, cha cha! CHACHACHA!''
Alianrel vytušila nebezpečí a poněvadž našla jen holou zeď, popadla lžíci a mrštila ji do okna nad vchodovými dveřmi a tudíž i nad chechtající se vojáky.
Ty zasypala skleněná tříšť a mezitím, co vojáci ječeli bolestí a strachy a arogantní (teď vystrašený a naštvaný) chlapík vykřikoval povely, Alianrel popadla s upozorňujícím pohledem Namaen za ruku, vyskočila na pult a předvedla jeden ze svých elfích kousků. Přeskočila nebo spíše přeletěla lokál a konec svého skoku ukončila průskokem skrz rozbité okno a na zem dopadla s kotrmelcem. Namaen žuchla na zem vedle ní. Vyskočily na nohy, naskočily do sedel svých koní a ujížděly k branám města.
Tam na ně čekalo asi padesát vojáků.
Alianrel poznamenala: "Je tu víc prostoru a máme koně.''
Ani nemusela dopovědět. Obě vytáhly luky a začaly střílet. Vyřídily jich asi dvacet. Namaen byla sice vystrašená, pak ale pud sebezáchovy zvítězil a dívka se do vojáků pustila. Obě byly tak zaměstnány bojem, že si nevšimly, jak jim oněch deset vojáků z hospody vpadlo do zad. Vojáci přes dívky přehodili síť z jakýchsi lepkavých vláken. Dívky se ve snaze zachránit se ještě beznadějněji zamotaly. Pak někdo vhodil do jejich blízkosti skříňku, která se nárazem otevřela a Alianrel se stihla na poslední chvíli obránit kouzlem, na Namaen to ale nestihla. Ta usnula asi do deseti vteřin a Alianrel předstírala totéž.




Obr. Hostinec








K večeru býval
Isualen
opravdu živé m
ěsto…